Jen na obličeji má člověk přibližně 50struktur. Nejedná se o typologii. Jde o projev vzájemného vztahu a projevů myšlení, vyjadřování a chování, když se lidé setkají. Například: tvar obličeje, nosní přepážky, nosní chřípí, velikost philtra, tvar úst, velikost horního a spodního rtu, …
Každá ze struktur má svou funkci, která je známá. Levá a pravá polovina obličeje není podle střední linie shodná. Pak takových struktur je asi sto. Se strukturami souvisejí i pocity. Těch je ve spojitosti se strukturami také asi sto. Jen co člověk ukáže hlavu, vydává stále o sobě desetitisíce informací. Lehce se pozná jeho způsobilost k daným úkonům. Takový postup asi používají někteří personalisté při náboru osob na určitou pracovní pozici. A děti (i ještě nenarozené) to vnímají mnohem lépe. Vnímají každé hnutí mysli osob, se kterými se setkalo s matkou do porodu nebo po porodu. S myšlenkami vlastní nebo dalších osob, se kterými se již sami setkávají. Pokud je setkání spojeno s negativním pociťováním, berou si do života negativní vklad. Všechny informace, které si dítě získává, ponechává si. Jsme chodící databanka informací, situací a vztahů, s kterými jsme souvisely jako děti.